Pyxis arachnoides obývá suché oblasti u pobřeží, do vnitrozemí zasahuje maximálně 50 km od moře.
 
Rozšíření:
Osídluje tři oddělené oblasti jihozápadního pobřeží Madagaskaru. Nachází se ve velmi suchém biotopu na jihu v Cap Sainte-Marie a na severu po Morombé. Největší populace je hlášena v okolí Tuleár.

Popis:
Jedná se o malou želvu s velmi charakteristickou „pavoučí“ kresbou. Carapax je  značně klenutý, zadní marginální štíty jsou zahnuté dolů. Základní barva krunýře je tmavě hnědá až černá. Každý štít (kromě marginálních, kde může chybět) má žlutavou kresbu připomínající pavoučí síť.
Plastron je žlutý, někdy může mít i více či méně výraznou tmavou kresbu, která může taktéž připomínat pavoučí síť. Hlava je tmavá, občas posetá žlutými skvrnami, nohy, krk a ocas jsou hnědé, mohou však být i žlutavé.
Pohlavní dimorfismus není příliš výrazný. Samci mají delší a silnější ocas a samice bývají větší než samci.
Pyxis arachnoides dosahuje maximální velikosti 14 až 15 cm.

Poddruhy:

Pyxis arachnoides arachnoides:
- jihozápad Madagaskaru, od Tuleár až k jihu Anakoa

- plastron nom. poddruhu je jednotně žlutý, tento poddruh má na plastronu pohyblivý kloub

Pyxis arachnoides brygooi:
- vyskytuje se na jihozápadě Madagaskaru, od Morombé k severu Tuleár
- štítky plastronu jsou jen zčásti pigmentované a přední kloub plastronu není pohyblivý jako u ostatních poddruhů

 

Pyxis arachnoides oblonga:
- jihozápad Madagaskaru, vyskytuje se nejjižněji, nalézá se v místech od řeky Linta po jezero Anomy, do vnitrozemí zasahuje k Tsihombe

- od nom. poddruhu se nejvýrazněji odlišuje šťítky plastronu, které mají tmavé skvrny

 

Způsob života:
Pyxis arachnoides obývá suché oblasti u pobřeží, do vnitrozemí zasahuje maximálně 50 km od moře. Jedná se většinou o písčité půdy s písečnými dunami nebo kamenité prostředí s vegetací buše. Oblast je nejteplejší místo ostrova, velmi chudé na dešťové srážky. Období dešťů probíhá od prosince do března.
Aktivní je podle teplot, úkryt opouští brzo ráno nebo pozdě v noci. Za chladnějšího a vlhkého počasí může být aktivní po celý den.  Suché a zároveň nejchladnější období roku (zhruba červen až listopad) přečkávají  zahrabané a v klidu. Pravděpodobně se jedná o estivaci.
Pářit se začínají s příchodem dešťů. Želvy vylézají, velmi rychle pobíhají a hledají partnery. Námluvy jsou bouřlivé. Samice kladou většinou jen jediné, cca. 4,5 cm dlouhé vejce. Doba inkubace je velmi dlouhá, může trvat cca. 220 až 250 dní a závisí na období dešťů.
Mláďata se líhnou od února do konce dubna.
Potrava je spíše rostlinného charakteru. Převládají listy nízkých keřů, tráva a čerstvé výhonky sukulentů. Určitou část jídelníčku však tvoří také hmyz, zdechliny a známá je pojídáním kravského trusu, který obsahuje vydatné množství hmyzích larev.

 

Odchov v zajetí:
Odchov se daří jen díky striktnímu dodržování klimatických podmínek. Snášejí zpravidla 1 vejce ročně a to je inkubováno při 30°C ve velmi hrubém, mírně vlhkém vermikulitu.
I v zajetí dává přednost spíše suššímu krmení, suchá tráva, seno, když si může vybrat mezi čerstvou trávou a sušší, vždy si vybere sušší.
Samice jsou větší a robusnější a měří 12-15 cm , samci jsou menší a měří 11-12 cm.

 

Ohrožení:
Od roku 2000 byl madagaskarskou vládou pozastaven vývoz tohoto druhu. Bývá však sbírána nelegálně společně s Astrochelys radiatou.
Její stanoviště je místy vážně ohroženo požáry, rozšiřujícím se zemědělstvím a invazivním rozšiřováním nepůvodních rostlinných a živočišných druhů.
V současné době probíhají projekty pro rozvoj místní ekologické osvěty a rozvoje ekoturismu.
Je uvedena v příloze CITES I.  IUCN ji vede jako kriticky ohrožený druh.

 

Jana Skřivánková, DiS.
Pavel Čermák
použitá literatura