Kdo je Online
Máme hostů: 8 připojenoodkazy
Podestýlka, substráty |
Základním faktem a podmínkou je, aby želva nebyla celý den a celou noc v permanentním vlhku. Takové prostředí přispívá k šíření plísňových onemocnění a není pro většinu suchozemských želv přirozené. Ani vysloveně vlhkomilná a válení v bahně si libující Geochelone denticulata by neměla mít pouze trvalé mokrý podklad. Dále je velmi důležité se vyvarovat substrátům, které by mohli způsobit zdravotní problémy, ať už ucpáním střev či poškozením traktu ostrými hranami. Zcela nevhodný je např. čistý písek, na kterém je podávána potrava a želva tak nemá jinou možnost, než jej přijímat s potravou. Při výběru substrátu bereme v úvahu, zda se jedná o suchomilné druhy (Stigmochelys pardalis) či vlhkomilné druhy (Chelonoidis carbonaria, denticulata). Pro druhou skupinu je důležitý substrát rychle vysychající a nemající při přemokření bahnitý charakter. Základní funkcí substrátu je napodobit přirozené prostředí, v němž želvy žijí. Substrát má chránit před vysokými nebo nízkými teplotami a zabránit dehydrataci, protože želvy se do substrátu zahrabávají pro zamezení nadměrné ztráty tekutin. Je běžné, že mladá želva tráví velkou část života zahrabaná. Nevhodné substráty mají za následek nejen deformace a špatný vývoj zvířete, ale i problémy (ledvinové kameny) či selhání ledvin z nedostatku vody. Miska s vodou tento problém nevyřeší, želvy jsou primárně přizpůsobeny pro příjem vody z okolního prostředí, teprve jako doplněk slouží pití, které tento způsob příjmu nemůže nahradit, pouze podpořit.
Podívejme se tedy konkrétně na celou problematiku: 1/ Noviny - pouze na krátkou dobu, nedovoluje zahrabání, nebezpečí uvolnění tiskařské černi. Je vhodný pro hygieničnost při krátkodobé pozorování nemocné želvy nebo pro kontrolu množství a konzistence výkalů novorozených želv, ale i zde doporučujeme dát novorozeným želvám možnost se na noc zahrabat do jiného substrátu umožňujícího příjem tekutin. Pro možná rizika však doporučujeme jiný umělý povrch.
2/ Umělý povrch - pro novorozené želvy a jejich kontrolu se nám osvědčily kuchyňské antibakteriální houbové utěrky na mytí linky či nádobí. Náhodné požití nemá žádné účinky, polypropylen není toxický ani jinak závadný, což se o novinách říct nedá. Utěrky je vhodné min. 1x týdně vyměnit. Praní v pračce nedoporučujeme, protože utěrka bude obsahovat chemikálie z pracích prášku (fosfáty).
3/ Sláma a dřevěné štěpky (chipsy) - podporují šíření roztočů a parazitů, způsobují žaludeční poruchy při náhodném požití větších či ostřejších kusů. Na druhou stranu mají chovatelé dobré zkušenosti s jedlovou kůrou. Mění ji co půl roku a jsou s ní nadmíru spokojeni např. v chovu Geochelone elegans.
4/ Kamínky, písek - hrozí ucpání střev, pokud bude želva dlouhodobě přijímat potravu volně loženou na písku. Pozor na ostré hrany větších zrnek.
5/ Seno - jedná se o krmivo, nikoliv substrát. Jedině při denní výměně může být snad použito, ovšem spíše na povrchu jiného vhodného substrátu.
6/ Lignocel a jiné kokosové mleté vlákno - je sice vhodný pro tepelnou ochranu a schopnost držet vlhkost, ale jeho použití je spíše vhodné jako příměs do substrátu, nikoliv jako hlavní složka. Nevýhodou je vysoká prašnost při uschnutí (dýchací a oční problémy) a také jeho ulpívání na želvě, o znečištění vody a potravy ani nemluvě. Je potřeba pravidelně měnit, aby se zabránilo šíření roztočů. Míchá se s pískem v poměru 1:4 ve prospěch písku.
7/ Rašelina - platí stejné jako pro lignocel. Díky její vysoké kyselosti zabraňuje růstu hub
8/ Kůrová mulč - nutno udržovat vlhké, jinak opět problémy s prašností. Stejně jako rašelina a lignocel doslova "zaprasí" všechny želvy a ty pak celé terárko a vodu.
9/ Směs zahradní zeminy s pískem - zahraničními autory doporučovaná. U nás jsme vždy bojovali s jejím špiněním mladých malých želv při vlhkém provedení a prášením při suchém povrchu. Smysl má pouze, když je homogenní a tvoří jeden vlhký (ne mokrý nebo rozmočený) nebo sušší celek tak, jako klasicka půda v přírodě. V případě sypkého stavu má negativní vlastnosti jako lignocel (práší, není pevná pro chůzi želvy, lepí se na želvu i potravu). Pro suchomilné druhy použijte až 80% písku do směsi s půdou. K odlehčení substrátu se používá i přídavek listí (např. dubové, bukové). Vhodná je svrchní vrstva listí, malé větvičky a jiný rostlinný "odpad" omezující špinění. Samozřejmě je listí ideální prostředí pro velké množství bakterií, které však zdravou želvu nemůžou ohrozit.
10/ Směs lesní hrabanky, větších kousků borové kůry a dubové listí - alternativa předešlé směsi, náchylnost ke špinění je ještě větší, vhodné pro větší vlhkomilné želvy.
11/ Travní drny - koberec trávy včetně kořínků a cca 5 cm půdy se nám osvědčil u mladých Chelonoidis carbonaria. Dlouho vydrží být živý a buď se časem vymění, nebo se změní na tu "správnou" konzistenci.
12/ Hobliny - jejich použití má výhody i nevýhody. Z nevýhod jmenujme vzhled, který k želvám prostě jako přirozené prostředí nepatří, hodí se spíše pro křečka. Další nevýhodou je malá, ale přesto existující možnost trávicích obtíží či poškození traktu a nejmenších želv. Hobliny jsou sice celkově jemné, ale nikdy nemůžeme vyloučit příměs ostré části dřeva. Dále je obtížná až nemožná kontrola trusu u novorozených želv (samozřejmě po jejich rozkrmení). Jejich výhodou je odolnost proti zahnívání, plesnivění i většímu množení baktérií a roztočů a dobré držení vlhkosti. U nás používáme u malých želv hobliny pouze na spaní. Navíc působí jako prostředek pro zvýšení vlhkosti vzduchu u želv, které toto vyžadují (např. Chelonoidis carbonaria, denticulata, aj.)
13/ Kokosové chipsy - jsou velmi lehké a neposkytují pro chůzi dostatečně pevné podloží. Navíc zvláště pro malé želvy nejsou vhodné pro vlhké nocování, protože vzhledem k velikosti se ke karapaxu ani plastronu dostatečně nepřiblíží a neumožní intenzívní předání vlhkosti.
14/ Vychytávky - do našich nových vnitřních instalací pro chov želv připravujeme dláždenou podlahu, na které bude vytvarovaný terén z hrnčířského jílu (tvarován za mokra, po vyschnutí velmi otěruodolný) a na tomto terénu budou různě silné vrstvy substrátu. Samozřejmě pro venkovní skleníky není tato úprava podlahy potřebná.
Závěrem: Nejvhodnější pro malé želvy se jeví travní drny s nocováním ve vlhkých hoblinách. Pro velké želvy je výběr na Vašem vkusu s přihlédnutím k rizikům uvedeným u jednotlivých druhů substrátu, pouze s přihlédnutím k možnosti nočního zahrabání (pokud se želvy zahrabává) nebo s celkové vlhkým místem pro spánek. Nejméně náročné na obstarání a údržbu jsou hobliny, taktéž nejméně vzhledově zajímavé.Substrát je vhodné pravidelně měnit, ideálně vždy po několika týdnech, s celkovým omytím terária horkou vodou. Na druhou stranu známe chovatele, kteří mění jednou za rok i méně a želvy nemají problémy. Absolutně tvrdý podklad místo substrátu (např. kameny, dlažba aj.) po celém teráriu je z dlouhodobého hlediska zcela nevhodný a to nejen pro všechny aspekty zmíněné výše, ale i kvůli kloubním problémům, které se po letech u želv držených pouze na tomto podkladu projeví. Výška vrstvy substrátu se řídí místem a velikostí želvy. V místech, kde se želva pouze pohybuje, stačí vrstva 10 cm (menší vrstvy rychleji vysychají). V místech spánku a tudíž zahrabání želvy je potřeba výška taková, aby želva měla substrát v dostatečné síle pod sebou a také kolem sebe a nad sebou. V místech kladení vajec se substrát vrství do výšky 1,5 násobku délky karapaxu. Substrát musí být dost pevný, aby po něm mohly želvy chodit, ale nesmí mít tendence se rozbahňovat a nebo po vyschnut ztvrdnout na kámen. Je vhodné kombinovat výše uvedené substráty a neomezovat se na výběr pouze jednoho typu. Fotogalerie:
|