Národní parky (Tsavo East National Park a Amboseli National Park) jsou spíše atrakcí pro turisty, na které vydělávají jak velké cestovní agentury, tak místní obyvatelé. Safari vám nabízejí za různé částky prakticky na každém kroku.

I většina ostatních zvířat už byla spíše unavená a vyčerpaná suchem, což dokazuje umírající stádo pakoňů v Amboseli.

Fotografie pocházejí ze září 2009, což v místních poměrech znamená konec období sucha. Jde vidět skutečně velmi nehostinnou a vyprahlou krajinu, doprovázenou neustálým a neutichajícím větrem a kromě občasných napajedel s minimálním množstvím vody zde prakticky po vodě není ani památky. Tomu je přizpůsobená i sporá vegetace, sestávající ze suché trávy, nízkých keřů nebo nižších stromů. Bohužel se nepodařilo žádnou želvu vyfotit.

Cesty jsou velice prašné a pro Evropana značně nepohodlné.

Velké množství energie místního obyvatelstva se soustřeďuje do luxusních pobřežních oblastí (moře je foceno od hotelu v Ukundě, cca. 40km jižně od Mombasy).

I na půdě téměř bez známek vegetace je stále zdrojem obživy také pastevectví, což ve větší míře ohrožuje nejen želvy, ale také místní kopytnatce a prakticky celý křehký potravní řetězec.

Na každém kroku je vidět chudoba, ale také postupující urbanizační tlak, většinou spíše v podobě velmi skromných domů, prašných ulic a všudypřítomného odpadu, válejícího se všude okolo.

I když na mnoha místech jsou znát snahy ochranářů zvrátit mnohdy neutěšenou situaci dané oblasti, praktické dodržování zákazu exportu vzácných suvenýrů je velmi sporné. Kromě ohrožených druhů rostlin a zvířat není možné vyvážet ani jejich neživé části (rohovina, prázdné mušle – i když je někde koupíte, dokonce ani hlínu nebo písek). Najdou-li vám pak při odbavování například zakázanou lasturu nebo právě písek, není příliš složité úředníka uplatit, stačí k tomu i nějakých 300 keňských šilinků, což je zhruba 80Kč. Co to znamená pro místní ohrožené druhy želv, se můžeme jen domýšlet.

Foto Petr a Karin Javoříkovi