Kdo je Online
Máme hostů: 8 připojenoodkazy
Počet zobrazení článků : 1206237
Informace |
Taxonomie tohoto druhu želv je dosti složitá. Více či méně příbuzné populace tohoto druhu žijí roztroušeně, mnohdy značně izolovaně, v jihozápadní i jihovýchodní Evropě, severní Africe a západní Asii. V Evropě se vyskytují dva poddruhy někdy dokonce hodnocené jako samostatné druhy – T. graeca graeca a T.graeca ibera.
Výskyt želvy žlutohnědé na území Evropy a v přilehlých oblastech Afriky a Asie.
Od ostatních poddruhů se liší nejen svým zbarvením, ale také (což je pro nás mnohem důležitější) způsobem života. Jsou to želvy, které obdobně jako jiné evropské druhy zimují alespoň 2-4 měsíce v roce – pro ostatní poddruhy není zimování přípustné, protože i v zimním období jsou v jejich domovině teploty vysoko nad bodem mrazu. Prožívají jen kratší období útlumu a skutečné zimování je pro ně smrtelné. Proto je velmi důležité znát alespoň přibližně jejich původ nebo alespoň zařazení.
Evropské populace dorůstají do velikosti 25-30 cm a hmotnosti kolem 3 kg, ale vzácně až 5 kg. Na předních končetinách má 5 prstů zakončených drápy, poslední štítek kaparaxu (horní části krunýře) nad ocáskem není rozdělený (neplatí vždy), ocásek je tupý, nemá ostrý rohovitý trn, jako je tomu u želvy zelenavé. Na stehnech zadních nohou se nachází nápadný rohovitý výrůstek, který ani jeden z předchozích druhů nemá.
Asi patnáctiletá samice Testudo graeca ibera Nejen rozšíření těchto želv, ale i biotop, ve kterém žijí, se překrývá s ekologickými nároky želvy zelenavé. Proto je mnohdy nalezneme společně v jedné oblasti. Vzájemně se však tyto dva druhy buď nekříží vůbec nebo jsou jejich kříženci jen velmi vzácní. Ač probíhá páření obou druhů na první pohled podobně, přece jen se v určitých rysech liší, a tak k úspěšnému spojení obou partnerů nedochází. Samec (obvykle po dešti za teplého počasí) aktivně běhá po výběhu a hledá samici. Po vzájemném setkání a očichání začne samec do stamice bušit vidličnatě rozeklanými a zesílenými předními štítky plastronu (spodní část krunýře), zatímco se samice dál klidně pase. Teprve po chvíli si samce „všimne“ a začne mu utíkat. Samec obíhá samici, buší do ní a snaží se ji zastavit kousáním do zadních nohou. Posléze vyleze na samici a začíná se pářit. Pokud se samice nechce páření zúčastnit, snaží se spojení zabránit rychlým úprkem nebo točením kolem vlastní osy. Snůška obsahuje 5-10, ale výjimečně až 15 vajec.
Chov těchto želv je relativně snadný, dorůstají však větších rozměrů než předchozí dva druhy, a tak je dostatečně prostorný, nejlépe zahradní, výběh podmínkou.
Lubomír Tichý
|