Jedná se o jeden z endemických Madagaskarských druhů. Nachází se na jihozápadním cípu ostrova, asi 100km  jižně od města Tuleár.

Popis:
Je všeobecně uznávaná jako jedna z nejkrásnějších želv. Na černém podkladu se jak sluneční paprsky od areol rozbíhají žluté skvrny. S touto zdánlivě nápadnou kresbou se ve svém prostředí stává takřka neviditelnou. Od indické Geochelone elegans s podobnou barvou je ale snadno k rozeznání.. Na rozdíl od G. elegans má vyvinutý nuchální štít. Je také větší, její hmotnost se uvádí mezi 15 až 22 kg (u Geochelone elegans okolo 7 kg). Caparax má vysoce klenutý a nohy delší.
Hlava je na horní straně hnědo-černá a dole žlutá. Má extrémně pohyblivé končetiny, což jí umožňuje značnou svobodu nohou. Stárnoucí zvířata ztrácejí kontrastní zbarvení a světlají až do béžova. Samci jsou menší než samice. Pohlavní dimorphismus je poměrně výrazný, samci mají silně vydutý plastron a výrazně silný xiphiplastron.
Čerstvě vylíhlá mláďata jsou velmi barevně různorodá a opravdu velmi krásná. I v jediné snůšce se mohou nacházet velmi rozdílná mláďata.

 
Způsob života:
Způsob života je odvozen od podnebí na Madagaskaru, které je na horách subtropické až mírné, na pobřeží tropické. Na jihozápadě, tedy v oblasti výskytu A. radiata je krátké, teplé a vlhké období  a směrem k jihu se prodlužující delší období  sucha. Průměrná lednová teplota je 27°C, červencová 20°C, průměr ročních srážek je 342mm. Většinou je pokryt travnatou stepí s trnitými křovisky, kaktusy, pryšci a baobaby. Těmto stepím s dlouhou žlutou trávou je také přizpůsobena svou paprsčitou kresbou.
A. radiata je býložravá, nepohrdne ale ani zdechlinami, organickými zbytky, hlodavci nebo hmyzem. Přitahují ji červené plody, má velmi ráda také opuncie, polyká je i s trny. Aktivní je ráno a večer, mimo největší vedra. Jinak se skrývá pod keři nebo v hromadách listí. Tato želva dosahuje pohlavní dospělosti pozdě, někdy až ve stáří kolem 20ti let. Při námluvách samci obíhají okolo samic, staví se na  zadní nohy a pokyvují hlavou, nejsou agresivní. Po deštích dochází k páření, snůška následuje v září až březnu. Ve snůšce může být 8 až 22 vajec o průměru 45 až 50 mm. Inkubace trvá 50 až 70 dní, mláďata po vylíhnutí váží okolo 30g.
Pohybuje se buď vysokou chůzí, nebo táhnou plastron po zemi podobně jako evropské druhy želv.

Ohrožení:
Jedná se o jednu z nejkrásnějších suchozemských želv, což ji samo o sobě činí velmi vyhledávanou pro komerční účely. V některých oblastech ji dlouhou dobu zachovával fakt, že byla považována za nedotknutelnou (domorodci v Antadroy a Mahafaly). Nicméně na jihu ostrova je pojídána a od 90.let byla i velmi často sbírána. V Cap-Sainte-Marii se uvádí, že ještě žije početná populace čítající až 50 jedinců na hektar a ke sběru dochází čím dál častěji. Nicméně se jedná o ostrovní druh žijící na omezeném prostoru a náchylný k zavlečení nepůvodních druhů zvířat. Domorodci si sběrem přivydělávají, nosí želvy na pobřeží, kde je zhruba za 1,30EUR vykupují překupníci. Ti je pak dále v Evropě a západních státech prodávají i za cenu kolem 2000EUR. Nejhorší situace je přímo v okolí Tuleáru. Ochrana v nemnoha národních parcích je nedostatečná. Je nutné dát obyvatelstvu jinou možnost obživy, naučit je chovat na maso drůbež, osvětu, na to však většinou chybí prostředky. V roce 1999 však byl založen zkušební provoz programu organizace SOPTOM (Station d’Oservation et de Protection des Tourtes des Maures), který staví želví záchranné stanice pro zabavená a nemocná zvířata. Cílem je vytvořit ekoturismus, vyškolit lidi (často bývalé pašeráky) pro edukaci obyvatelstva, nabídnout jim plat a budoucnost. Stejně tak by i cílem každého chovu v zajetí měla být snaha o rozmnožení těchto zvířat.